Tak jako se za úsvitu probouzí vláha ukrytá ve vzduchu,
A sestupuje do trávy, aby Slunce mohlo být uvítáno tisícem světel,

Tak jako za letních večerů uléha vítr,
A nesmírný klid nadchazejicí noci ztišuje vše kromě oblak následujicích Slunce,

Tak jako požár měsíce vycházejicího nad lesem se mění v chladivé stříbro úplňku,
(A vlkodlaci se zalykají pravěkou rozkoší proměny),

Tak zde, na břehu řeky řek, krotím svou neklidnou smečku,
A učím se naslouchat.

Avšak za letních večerů modravá mlha stoupá nad loukou,
Měsíce ubývá, a má smečka, snad větřice kořist, se rozprchla do tmy.

Jen vítr trvá, a v neklidných závanech prochvívajicích mým tělem,
Přináší úryvky slov, jež snad kdosi promlouvá na druhém břehu.