|
Je to sice banální,
Přesto však
Jaro rozkvétá v léto,
Léto uvadá v podzim,
Podzim umírá v zimu,
A zima se probouzí v jaro.
Věčná pouť slunce:
Beran, Býk, Blíženci, babyka, Babylón...
Je snadné moudře se usmívat.
Vskutku, člověk je prazvláštní tvor.
Na jaře říká ano a ne,
A míní
buď ano či ne.
A Beran netrpělivě dupe kopytem.
A v létě říká ano a ne,
A míní
snad ano, snad ne.
A z pod kamene se ozývá
Račí kánon moudrosti.
A na podzim říká ano a ne,
A míní
ano i ne.
A misky Vah se chvějí
hořkou
rozkoší
rovnováhy.
V zimě pak mlčí.
Vše již bylo řečeno,
Nic ještě nebylo řečeno.
A v krystalickém tichu,
Kdy Slunci narůstá zlatý roh,
Pokaždé znovu sní
O bílém plameni poledne.
|